Jdi na obsah Jdi na menu
 

Historie obce

Osídlení na dnešním území obce nastalo už v pravěku. Je doloženo počtem nálezů, z nichž nejvýznamnější je poklad z doby únětické, nalezený r. 1888. Jednalo se o velké množství bronzových seker a nárameníků, datovaných do let 1800 – 800 před n. l. Poklad je dnes umístěn v muzeích ve Vídni a v Praze.

 

Osídlení Lučany tu nastalo záhy.

 

Název obce Soběchleby pochází ze staročeského výrazu „sobě chlebiti“, tedy ves lidí, kteří sobě pochlebují, sami sebe chválí, anebo ves lidí, kteří samostatně hospodaří, čili sobě chléb dobývají.

 

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1322, kdy byly Soběchleby královským majetkem. Farní osadu prodal v tomto roce král Jan Lucemburský spolu s Letovem, Siřemí a Liběšovicami vyšehradské kapitule, jejíž proboštové tu měli patronátní právo. Některé zdroje uvádějí rok 1320, ve kterém šlechtic Hynek z Vlašimi dostal polovinu vsi jako náhradu  za násilnou škodu, dosud drženou loupeživým Milotou ze Siřemi. Roku 1384 odváděla zdejší fara 6 kop českého groše půlročního desátku. 

 

Roku 1474 král Soběchleby zastavil Burianovi z Gušteina a ten je připojil k Petrohradu. Roku 1575 pak byly dědičně prodány Jaroslavu Libšteinskému z Kolovrat na Petrohradě. V Soběchlebech nikdy nevzniklo panské sídlo a tak během husitských válek obec patřila včetně patronátního práva do rukou rodu Kolovratů.  L. 1595 byly přiděleny ke statku běsenskému, od r. 1597 patřili k Hokovu, r. 1617 Kolešovu. V roce 1623 je po konfiskacích spolu s panstvím Nepomyšl získal Heřman z Questenberka. Od té doby Soběchleby náleželi k nepomyšlskému panství až do roku 1850. Po smrti Heřmanovi dcery v roce 1686 připadlo panství Nepomyšl Gudakarovi z Ditrichštejna.

 

Roku 1654 bylo tu 18 nebo 20 usedlostí, z nichž max. 4 byly ještě české. Uvádějí se dvě česká jména (Valentovi). Obyvatelé se tehdy živili prodejem dříví. Poněmčení tu nastalo v 17. století, ač se s Němci v Soběchlebech setkáváme již od 14. století

V roce 1711 umírá první zdejší známy učitel, avšak místo nejstarší školy neznáme. Roku 1792 byla škola zřízena v domě čp. 53 a o 86 let později je postavena nová školní budova v čp. 88. Od počátku 18. století je taktéž doložena existence školy, která se v roce 1878 rozšiřuje na dvoutřídní a stěhuje do nové školní budovy.

V polovině 19. století zde byl ovčín a větrný mlýn. Tehdy se tu narodil generálmajor rakouské armády Jan von Sturm a badatel o antickém starověku prof. Karel Ertl. V roce 1857 byla v obci obnovena fara a rok poté získává Soběchleby rod Herberštejnů.

Ve druhé polovině 19. století obec prošla prudkým rozvojem chmelařství. Zatímco kolem roku 1850 se tu sklidilo 200 centů chmele, v roce 1900 to bylo už 3000 centů.

Na přelomu 19. a 20. století bylo v obci 94 domů, hospodářský dvůr, mlýn a hájovna. Za první republiky skončila pro nedostatek dobytu zdejší cihelna, zato se udržely domácké dílny na výrobu hliněného nádobí. Na přelomu 19. a 20. století bylo v obci 94 domů, dvoutřídka, hospodářský dvůr, mlýn a hájovna. V roce 1921 žilo v obci 13 % Čechů, ti zde roku 1928 založili českou jednotřídní školu a o pět let později odbor  Národní jednoty severočeské

Po II. světové válce, v důsledku odsunu německého obyvatelstva, nastává výrazný pokles obyvatel a fara se už v obci neobnoví.                    

Součástí okresu Louny je obec od roku 1960, kdy zanikl podbořanský okres. O 20 let později jsou Soběchleby přidruženy pod Blšany na Podbořansku.

V roce 2004 byla Ministerstvem kultury ČR v Soběchlebech vyhlášena Vesnická památková zóna.